PORANĚNÍ MOZKU

Můj otec byl strojvedoucí a nadšenec do motorek, které se staly jeho celoživotním koníčkem. V každé volné chvíli na nich buď jezdil, nebo je stále vylepšoval a spravoval. Před dvěma lety se nešťastně vyboural na čtyřkolce.

Jel sice velmi pomalu (50km/h), ale bohužel i tak se mu tato jízda stala osudnou. Musel být ihned transportován do fakultní nemocnice, kde mu operovali ložiskové poranění mozku a přetrvávající krvácení do něj. Stav byl kritický, nikdo nám nebyl schopen říci, jestli vůbec přežije. Při operaci se chirurgům podařilo krvácení zastavit a zachránit mu život, ale nastaly komplikace. Do mozku se mu dostala infekce zlatého stafylokoka, která způsobila otok, kvůli němuž musel být stabilizován v umělém spánku. Do toho se mu projevil zápal plic, takže opět velké riziko, jestli to jeho tělo zvládne. Musím zmínit, že při tom všem nebyl můj otec dlouhodobě nikterak zdráv. Nechtěl se vzdát svých oblíbených nezdravých jídel a dalších požitků. Proto také trpěl dlouhodobě na vysoký tlak, dnu, artritidu, měl ztučnělá játra a začínající cukrovku. Na vše bral dlouhodobě léky, což jeho stav komplikovalo. Myslím, že i z toho důvodu nám lékaři řekli, že pokud se vůbec probudí, ať nečekáme, že jeho mozek bude plně funkční. Když otec po pár týdnech nabyl vědomí, velmi jsme se radovali, ale ne nadlouho. Veškeré domněnky lékařů se potvrdily.


DIAGNÓZA


Diagnostikovali mu těžkou pravostrannou hemiparézu (ochrnutí pravé poloviny těla), ztratil paměť, nikoho nepoznával, vůbec nemluvil a měl poruchu osobnosti. Choval se jako roční dítě, bez komunikace, s plenami, jen ležel. Kvůli tomu, že byla celá pravá polovina těla ochrnutá, i špatně jedl. Měl z poloviny nepohyblivý i jazyk, svaly na pravé straně obličeje byly povislé, pravou ruku a nohu a pravou stranu trupu vůbec necítil a nemohl s nimi hýbat. Začal být agresivní. Z nemocnice ho převezli do ošetřovatelského domu, kde po měsíci začal velmi chátrat. Nechtěl spolupracovat se sestrami, nechtěl jíst, odmítal rehabilitaci a byl agresivní. Bylo nám řečeno, že pokud to tak půjde dál, budou ho muset odvézt do psychiatrické léčebny. Jeho ošetřující lékař nám sdělil, že tento stav je neměnný a že žádné zlepšení
čekat nemůžeme. V té době jsem se už víc zajímal o alternativní léčení a začal hledat další cestu, protože jsem si nechtěl připustit, že by nebyla žádná šance na alespoň nějaké zlepšení. Věděl jsem totiž, že pokud otce převezou do psychiatrické léčebny, dlouho žít nebude.


LÉČBA PŘÍRODNÍ CESTOU

Alternativních metod, které by člověka z takového stavu dokázaly dostat, nebylo mnoho. Detoxikační a revitalizační terapie Tarani dobře znám a sám je mám odzkoušené. Pracují výhradně na bylinné bázi a jsou schopné pomoct i v případech ochrnutí. Bylo to ovšem velmi těžké, moje rodina byla ze začátku k tomuto řešení velmi skeptická. Domluvil jsem proto, aby terapeutky Tarani prováděly tatínkovi tyto terapie přímo v hospicu. I já sám jsem s napětím čekal, co se bude dít. Po první terapii otec pohnul palcem pravé nohy a po třetí odpověděl Ahoj. Terapie začaly zabírat, ale vedení lázní Tarani nám oznámilo, že pokud bude jíst stravu podávanou v pečovatelském domě a k tomu velké dávky léků, jeho mozek se nebude moci dále zlepšovat. O tom jsme ostatně brzy přesvědčili. Po terapii byl usměvavý, klidný a snažil se s námi komunikovat, ovšem druhý den po podání léků byl jeho stav opět horší. Vše se tím rozhodlo a maminka souhlasila, že si vezme otce domů, kde mu budou provádět terapie a nastaví domácí detoxikační režim. Terapeutky mu ihned vysadily veškeré léky, které nahradily ájurvédské bylinné koncentráty. Maminku proškolily o změně jídelníčku a rozličných domácích terapiích z olejů, bylinných
masek a solí. Po prvním týdnu terapií přestal otec potřebovat pleny a začal nás postupně všechny poznávat. Po třech měsících se upravila spadlá tvář i koutek a nefunkční jazyk, kterým mohl více pohybovat a díky tomu se snažit mluvit. Také ustaly velké bolesti kloubů nohou a pravé ruky, kvůli nimž nebylo možné provádět cvičení. Po půl roce se rozhýbala pravá polovina trupu a noha, kterou může nyní sám pohybovat. Netrpí na vysoký tlak a cholesterol, dnu ani artritidu a po šesti měsících krevní testy ukázaly, že má v pořádku i játra, po ztučnění ani památka.


REGENERACE POKRAČUJE

Tatínkovo myšlení, uvažování, krátkodobá i dlouhodobá paměť, vše se stále zdokonaluje. Emoce, které po úrazu vymizely, jsou nyní plně obnovené, vrací se mu konečně osobnost. Mluví a je mu stále lépe rozumět. Nebývá nemocný, nic ho nebolí, psychicky i fyzicky je stále silnější a ochrnutí postupně ustupuje. Věříme, že když se dokázal dostat až sem, jeho regenerační schopnosti ještě nejsou u konce. Tento režim už dodržuje dva roky: terapie, byliny, domácí terapeutickou péči i stravu. Prvních šest měsíců měl terapie jednou týdně. Zkoušeli jsme být určitou dobu jen na domácí terapeutické péči, bylinách a stravě, ale při pravidelných profesionálních terapiích Tarani dělá tatínek daleko rychlejší pokroky, proto v nich budeme pokračovat.